Paulo Coelho – Veronika se rozhodla zemřít

Mám ráda knihy o lidech, kteří jsou duševně choří, protože jejich příběhy vypovídají o našem světě nejvíce. Někdy mě trochu děsí podobnost s mojí mamkou, ale to už tak v životě bývá, když máte nemocného člena rodiny. Nemyslete si, že jsem si hned proto zvolila takovou knihu. To ne! Původně jsem totiž chtěla číst Alchymistu, ale jeden z mých nejlepších kamarádů ze školy mě přemluvil, ať začnu tímhle titulem, protože je něčím krásný a pro něj jeden z nejoblíbenějších.

Po přečtení díla ho trochu chápu. „Veronika se rozhodla zemřít“ je něco jako motivační příběh pro všechny, co si vyčítají svoji divnost, pro kterou společensky nezapadají. A ještě více je to vzkaz samotné společnosti, která je divná sama o sobě. To se líbí i mě. Nikdy jsem totiž nebyla ovečka. 🙂

Hlavní postava Veroniky, o které se v knize dočítáme, je totiž emocionálně nestabilní žena, která ztratila impuls do života. Vždy se snažila být někým, koho z ní ona společnost chtěla, ale nikdy se nesnažila být sama sebou. A ačkoli byla oblíbená, o muže neměla nouzi a rodičům vystudovala právničinu, stejně skončila jako knihovnice bez chuti pro cokoliv. To je nota, která alespoň jednou zazněla nám všem, ne?!

Jednoho dne se proto rozhodne spolykat prášky a umřít. Následně ji převezou do luxusní psychiatrické léčebny, kde potkává různé lidi a mimo jiné i schizofrenického Eduarda – malíře, do kterého se bezhlavě zamiluje. Jaké zklamání nastane, když Veronice lékaři sdělí, že i přes veškerou snahu o záchranu jejího života, má jen 6 dní do selhání fyziologického stavu. Léky ji totiž poškodily tělo natolik, že už není cesty zpět.

Veronika nechápe, co by dělala s ubohými 6 dny, takže se snaží svůj konec života urychlit, což se jí skrze opětovanou lásku k Eduardovi nedaří. Ach ten klavír, ten by dokázal rozněžnit i balvan… 🙂

Veronika ucítí vůli žít – jak nečekaná zápletka…

Zajímavým zpestřením je ale zamyšlení nad tím, jak se někteří lidé v sanatorii uchýlí ke zdejšímu životu dobrovolně a napořád jen proto, že život zde, je zkrátka jednodušší. Kdyby totiž vyšli ven do světa, museli by si zase na něco hrát. Něco předstírat a to už nechtěli. Díky tomu se totiž dostali až sem…

O tom, jestli Veronika zemře, či ne, se nakonec dočtete sami. Přece Vám neprozradím všechno!

Nicméně smrt jako taková zde představuje motiv pro život, což je snad nejsmutnější, co nám společnost může provézt.

Proto je potřeba o sebe dbát, pečovat a být stejně sobecký. Najít si něco svého, přidržet to kouzlo u obličeje a za nic se ho nepouštět, aby to naše vnitřní dítě nezemřelo navždy jako v těch lidech, co nám ubližují a nutí si myslet, že jsme blázni.

A jestli opravdu jsme, máme pořád něco, co oni ne. Svoucnost. 🙂

 

„Veronika se rozhodla zemřít“ není jako Doryan Grey. Je mnohem jednodušší. Nicméně i tak některé pasáže občas zaskočí (jako ta s masturbací). Sází na přímý kontakt se čtenářem, což je ta nejlidštější zbraň, kterou autor mohl použít. Proto nemám problém knihu doporučit i náročnějšímu čtenáři.

 

A jakou knihu byste doporučili vy mě?

S láskou Tydlidum

 

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky