Sofijské památky

Sofie je město, kde se většina památek nachází pár set metrů od sebe. Staré město je pěší chůzí asi 20 minut z nádraží a trhy jsou prakticky po cestě. Za jeden víkend není problém stihnout vše, co by měl správný turista vidět a k tomu i něco navíc.

Doporučuji se ubytovat někde mezi hlavním nádražím a lvím mostem, kterým (pokud vyrazíte z nádraží) začíná centrum. Na předměstí to není příliš bezpečné a v centru jsou hotely moc drahé.

Lví most je vlastně první atrakce na cestě za památkami.

Ten Vás povede hlavní ulicí až k k mešitě Banja Baši z roku 1576 (osmanského impéria), která tu v Sofii zůstala jako poslední a je stále aktivní.

Kdybyste se za lvím mostem zahnuli doprava a vešli do první postranní uličky, narazili byste na trh. Tím projdete až k Sofijské Bazilice a nakonec vylezete opět na hlavní ulici.

Objevíte se blízko haly Halite. Poznáte ji podle velkých hodin. V přízemí jsou toalety, spousta krámků, nahoře pak jídlo za rozumné ceny. Tohle místo mi připomíná trhy v Budapešti

Socha, kterou vidíte na fotce, zobrazuje sv. Sofii, tedy moudrost.

Za mešitou Banja Baši se nachází pozůstatky Serdiky (jedno z nejvýznamnějších starověkých měst) s malým parčíkem a bývalé koupele, které teď slouží jako muzeum. Vedle něho najdete horký pramen. Překvapilo nás va jakém množství ho zdejší lidé využívají, protože v Karlových Varech jsem nikoho ještě s barelem nepotkala. Natož s deseti… 😀

Když se vrátíte zpět k mešitě a půjdete dál po hlavní, zarazí Vás metro. Tím metrem jsou totiž obestavěny další archeologické vykopávky Sardiky a tak to člověku přijde poněkud barbarské. Pak si ale přečtete, že právě tyto ostatky byly objeveny při stavbě onoho metra a je vše jasnější. Přímo u vchodu do metra stojí Chrám sv. Petky Samardžijskej ze 14. století, který byl postaven na místě, kde stál kostel z 11. století. Ve své době nesměl být takový kostel vyšší, než byla výška vojáka sedícím na koni. Proto je ta mrňavý.

Více nalevo uvidíte presidentský palác s náměstím. V levé budově sídlí parlament, uprostřed národní shromáždění a napravo pan president. Pokud byste šli ještě kousek dál, stáli byste u chrámu sv. Neděle. Moc mě mrzí, že jsme si ho nemohli lépe vyfotit, protože byl momentálně obehnaný zdmi díky novým archeologickým vykopávkám. I tak to byl ale krásný pohled.

Za vaši pozornost, v Sofii, stojí rozhodně rotunda Sv. Jiří, kterou lze spatřit v nádvoří mezi prezidentským palácem, a hotelem Sheraton. Je to nejstarší zachovaná budova, která kdysi sloužila jako rezidence císařů Galeriuse a Konstantina Velikého. Pochází tedy ze 4. století našeho letopočtu a nejstarší fresky v něm jsou ze dvanáctého století. Kostel se dochoval i díky tomu, že byl v době osmanské nadvlády používán jako mešita.

Naproti náměstí přes silnici stojí národní archeologické muzeum Bujuk Džamia (bývalá mešita s 9 kopulemi – nejvýznamnější turecká stavba ve městě), která byla postavena roku 1474 za vlády Mehmeda II. Po osvobození Bulharska od Turecké nadvlády Carem osvoboditelem, ale její účel zanikl a tak tu v roce 1893 založil Čech Václav Dobruský muzeum.

S  Národním muzeem sousedí bulharská národní banka, za kterou se schovává Gradská Gradina, což je nejstarší park v Sofii. Jeho pýchou je Národní divadlo Ivana Vazova – opravdu překrásná budova.

Severně od Gradské Gradiny se tyčí kostolík sv. Nikolaja Mierotvorcu z roku 1914. Dále pak katedrála svatého Alexandra Něvského (hlavní svatyně patriarchy bulharské pravoslavné církve – zlato na kopule věnovali rusové), Svatá Sofie ze 6. století dle kterého bylo pojmenováno samotné město a kousek na sever je kostel Sv. Paraskeva z roku 1922. Mezi chrámem a kostelíkem je památník Cara osvoboditele.

Ve městě je ještě jeden zajímavý kostel, ale ten už není v centru města, nýbrž na okraji. Jeho jméno je Bojanský. Nejstarší východní část je z přelomu 10. a 11. století, další koncem 13. století a poslední koncem 19. století. Abyste si tento kostel mohli prohlédnout, musíte zaplatit vstup Bojanského parku. No a jelikož se místo nachází nedaleko pohoří Vitoša, doporučuji se na tento výlet udělat volno celý den, abyste se prošli i do zdejších hor.

Jak vidíte, Sofie je na památky opravdu bohatá. Kam „kopnete“, tam archeologický poklad. Bohužel si toho země dlouho nevážila díky své historii a tak si na své bohatství přichází pořádně až teď.

Stále považuji za barbařinu obestavět každou památku obří moderní budovou, ba co hůř… Metrem, protože v takových místech by měla být nekompromisně pěší zóna. Je sice hezké, že objevili část pozůstatků Sardiky až při stavění nové linky, ale já osobně to považuji za lepší výmluvu, protože ten kostelík ze 14. století tam stál už před tím a když to řeknu blbě… Není tam ani dost prostoru, abyste si ho mohli vyfotit z průčelí.  Musíte si natvrdo vlézt do metra a vyfotit si ho srze sklo. Tak málo je kolem prostoru!

Navíc se všude dostanete za pár minut, tak nevidím důvod využívat MHD.

Nebo jste také lenoši a radši byste metro uprostřed Pržského hradu? 🙂

 

T.

 

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky