Co si myslím o cestování s malými dětmi

Četla jsem názory, že s dětmi by člověk do určitého věku neměl cestovat.

Já si to nemyslím. Když cestujete s ohledem na děti a vyloženě nemáte ponorku z „rodinného“ života, pak situaci hravě zvládnete . Vaši spolusedící v letadle nakonec zapomenou na předsudky a své uštěpačné poznámky ještě rádi spolknou.

Je to totiž o vzájemné komunikaci, empatii, toleranci a hlavně kompromise. Tohle všechno je základ nejen společného cestování, ale rodinného života jako takového.

Samozřejmě je blbost tahat na dlouhé cesty malé děti, když víte, že to nesnášejí dobře. Že špatně spí, trpí střevními problémy, neradi mění prostředí, blinkají atd. Ale pokud máte doma vysmátého cvrčka, který s vámi bez problému cestuje i autem, nic Vám nebrání vyletět za hranice. Myslete ovšem na rytmus Vaši ratolesti, který je pro děti i jejich maminky velmi důležitý! Jakmile se totiž naruší, způsobí to obvykle pohromu podobající se vzteklému démonu a vyčerpané matce, která se zoufale hádá s manželem, „protože už prostě nemůže!“… A to se bohužel často při těšení na dovolenou stane. 🙁

A pak je tu také jistá zodpovědnost… Malinké děti často trápí v letadlech zalehlé uši (já jsem při vzletu naše dítě kojila, ale bylo už větší), což si mnozí neuvědomují… Takže někdy je lepší volit jako přepravní prostředek auto a trajekt. Tam je ale zase potřeba myslet na dlouhé úmorné cesty, které děti také nesnášejí dobře… Ale to už jsme zase u těch kompromisů a dostatku empatie. Myslete na to, že cíl dovolené je rodinná pohoda a ne honba za památkami.

Naše dítě je pohodář. Cestujeme často a cestujeme s ním rádi. A jelikož se nám líbí cestovat dobrodružně, ani nám nevadí, když zrovna nedorazíme do cíle, kam jsme si přáli… Čímž se dostáváme k odpovědi na poměrně častý dotaz: „Co dělat, když člověk nestíhá s dětmi to, co by si přál…?“ Nic. Však to není poslední dovolená a někdy stačí i málo ke štěstí, když si umíte vážit společného času. O to totiž na rodinné dovolené hlavně jde, ne? Být spolu.

Peníze byli, jsou a budou…

 

Tak co? Kam letos vyrazíte?

T.

 

 

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky