
Sebeláska

Mnoho lidí vyrostlo v přesvědčení, že mít rád sám sebe je ošklivé. Správné je myslet na druhé. Říkat „ne“ je drzé a arogantní. Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo (Nepleťme si ale zdravé sebevědomí se sobectvím. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti, kdy dáváte druhým za vinu Vaší nespokojenost!).
Láskyplný člověk totiž lásku dává zejména svým laskavým chováním a jednáním, když z něho vyzařuje harmonie i klid, jež působí pozitivně na okolí. Takový člověk žije v lásce a souladu, umí se pěkně chovat k sobě i ke druhým a snaží se činit to, co prospívá jemu i co je pro dobro a blaho druhých lidí.
SELFLOVE znamená:
- že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami
- že mám právo na svůj názor
- že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje
- že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volb
- že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní
- že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku
- že mám právo říkat „ne“, kdykoli to tak cítím
- že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu
- že jako člověk jsem jedinečný a originální
- že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo i duši
- že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat
- že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty
- že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotnéexistenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala
NEDOSTATKEM sebelásky trpíme:
- když negativně smýšlíme o sobě, či druhých.
- když negativně smýšlíme o životě
- když klademe na sebe i okolí nepříjemné nároky
- když nevěříme si a podceňujeme se
- když neumíme přijímat pochvalu, pozitivní, či negativní zpětnou vazbu
- když jsme na sebe i okolí přísní
- když jsme přecitlivělí a vztahovační, věci bereme moc osobně a trápíme se tím
- když setrváváme v negativních emocích, náladách a stavech, a to po delší dobu než je běžné, čímž si sami ubližujeme
- když když potlačujeme v sobě city a emoce
- když zapomínáme na své potřeby (tělesné, citové, duševní, sociální) či je ignorujeme nebo
- nenaplňujeme když v potřebné míře a kvalitě
- když děláme to, co nám škodí a neprospívá nám
- když jsme na něčem závislí
- když máme strach se projevit
- když obětujeme se až příliš pro druhé
- když necháváme si od druhých ubližovat
Co dělat ve chvíli, kdy zjistíte, že se vlastně nemáte rádi a jste se sebou silně nespokojeni?
Podle mě je nejdůležitější si to přiznat a smířit se sám v sobě s tím, že to nikdy nebude lepší, pokud se nezačnete brát takového, jací jste a pochopit, že nemá smysl se celý život zaobírat jen negací, když můžete být i šťastní a že to, jak Vás druzí vnímají, je v podstatě odraz Vašeho samotného nitra.
Asi nejde ze dne na den změnit přístup k životu a sobě samotnému, ale pokud sami sobě dáte čas a pochopení a budete postupovat po malých krůčkách, výsledek se dostaví.
Podle mě je dobrá metoda sebe-odměňování. Každý večer, než půjdete spát, si sedněte a vzpomeňte si na všechno pěkné, co se Vám přihodilo. Pak poděkujte za krásný den a dejte si nějakou maličkou odměnu. Třeba si uvařte kakao a pusťte si na dobrou noc prima film anebo si dejte něco dobrého k jídlu.
Odměňte se za to, jaký úspěšný den jste měli a co všechno jste zvládli. Nesmíte se pořád jen omezovat a linčovat se…
Myslete na to, že myšlenka má sílu.
T.
Komentáře