Matky na FB

Člověk si na mateřské zvykne říkat, co se mu zlíbí. Je to něco jako v prvním díle Červeného trpaslíka.

 

„HOLLY: Asi ti to moc nepomůže, ale i kdyby ještě žila, věkový rozdíl by byl nepřekonatelný.
LISTER: Byla součástí mýho plánu. Nestačil jsem jí to říct, ale měla se mnou odjet na Fidži. Nosila by bílý šaty a jezdila na koních a já bych se staral o všechno ostatní. To byl můj plán. Moje všechno!!!
HOLLY: No, teď by ti na Fidži nebyla moc platná. Pokud tam nesněží a nepotřebují posypat chodníky. (Kotchanská je spálená na popel)
LISTER: Holly?!
HOLLY: Promiň. Omlouvám se za to. Jsem sám už tři miliony let a jsem zvyklý říkat, co si myslím. Taky mi to přišlo zvláštní, říct ti pravdu.“

 

Akorát to není tak vtipný. :-/

Když jste doma s dítětem, na nějaký čas se úplně vymaníte civilizaci. Částečně je to k vůli tomu, že musíte být hodně s miminkem. Dalším důvod je, že ti bezdětní chtějí dělat naprosto nekompatibilní aktivity s Vaši rodinou. A ti, co děti mají, do Vás budou hustit jenom samé (ne)užitečné rady, než to začnete dělat vy sami. Pravdou ale je, že vy byste se nikdy neměli do takového stavu dostat. Základem je proto nezabřednout a neustále se i přesto všechnu zanícenost pro mateřství snažit o neustálý kontakt s realitou.

Matka je nevděčná „práce“ na plný úvazek s každodenním přesčasem, který Vám nikdo „neproplatí“. Je to status nenaplněného očekávání, kdy se učí člověk mít rád sám sebe a neustále bojuje s kritikou své sociální bubliny.

A jak tak bojujete sami se sebou a snažíte se být na sebe hrdí, začnete se pomalu do sebe uzavírat a kopat kolem sebe. „Mě přece nebude nikdo nic vysvětlovat, já vím svý!“ křičíte na svět a při tom už dávno nejde o Vás. Spíš jste jen nepříjemně vztahovačná. I když to je vlastně ten problém, co si budeme nalhávat… Už od začátku narození Vašeho dítěte se cítíte být na druhé koleji a pod neustálou kontrolou okolí. Proto na sebe matky často upozorňují a chovají se jako nabubřelé ženské, co mohou vše. Nemohou, jen chtějí.

A´t chceme nebo ne, vždycky se budeme cítit po porodu velmi zaneprázdněné a vyčerpané. Najít si čas samy na sebe je tak těžké! Ale možná by bylo dobré uvědomit si, že si tím procházíme všechny. A možná proto bychom se neměli jedna nad druhou neustále povyšovat. Naopak, měli bychom více držet při sobě a vzájemně se podporovat.

Ve skutečnosti se totiž nehádáme o to, kdo má vychovanější dítě, ale  která z nás je lepší a zaslouží si větší obdiv. Skrze naše děti se pouze pokoušíme získat zpět své místo ve světě. Jenomže milé ženy, my VŠECHNY si zasloužíme úplně stejný obdiv a když se ho nenaučíte projevovat druhým, nikdo ho nebude projevovat ani vám. Když budete každého kolem sebe jen vztekle kritizovat, abyste si udělala alespoň trochu dobře, může se stát, že s tou svoji hrdostí skončíte úplně sami a vyprdne se na Vás i vlastní rodina.

A když už jsme u té rodiny, tak u té je potřeba začít nejprve. Ano, teď mluvím o vašem partnerství. Vina bývá na obou stranách a chlap není telepat. Občas hold nevidí, co všechno je zatím úsilím vychovat samostatné dítě s morálními hodnotami.  Ale vnímáte vy to úsilí za tím vším pohodlím, které máte díky manželově práci? Dáte mu pusu, když zatluče hřebík a pověsí poličku? Ne. Tak se pak nedivte, že on s Vámi necítí, když každou noc vstáváte k dítěti, abyste ho nakojili. A ano, může se to zdá neúměrné, ale není to tak. Váš manžel vydělává peníze, aby Vás zabezpečil. To je úplně stejně zodpovědné a stresující jako samotná výchova dítěte!

Nejhorší je, když ten kompex mateřské méněcennosti dosáhne takové míry, že se začnete schovávat do virtuální reality. Konečně se cítíte být někým, kým byste si přáli být i ve skutečnosti. Vyberete si nějaké aktuální téma ve Vašem životě s dětmi a začnete se zuřivě vyjadřovat. Řeknu Vám ale „tajemství“. Internet je jen internet. Můžete si hrát na sebevíc průbojné agresivní ženy, jejichž názor něco znamená, ale dokud se psychicky nesrovnáte, budete se sebou vnitřně nespokojené pořád.

Když už jste ke všem tak upřímné, buďte upřímné prosím i k sobě. Vypněte ten pitomý FB, přestaňte se upínat na blbosti a travte více času s manželem a přáteli. Není o třeba pořád o něco bojovat, vždyť všechno přece už máte!!!

Začněte se zase socializovat, protože riskujete svoji krásnou osobnost. Jděte na jógu, taneční lekce anebo vytáhněte lyže. Prostě dělejte něco, co Vás baví místo toho, abyste se pořád nimrala ve svých pocitech a hledáním chyb ve svém okolí, abyste se cítila lépe.

T.

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky