Hledání Velikonočního zajíčka

Ne, že bych pár vajec doteď neschovávala chlapům, co k nám ještě zabloudí s pomlázkou, ale primárně je ukryji na zahrádce, kde pak hrajeme klasickou schovku „přihořívá, hoří“.

A jestli si myslíte, že příběh o velikonoční zajíčkovi pochází  z Ameriky jako Santa Claus a že zneuctěním historii naší kultury a historie, jste na omylu.

Velikonoční zajíček podle legendy přináší košíky plné dobrot – čokolády, bonbónů a někdy i hraček – do domovů dětí. Je to taková jarní obdoba Ježíška.

Zajíc, který bývá v lidovém povědomí ztotožňován s králíkem, patří k nejmladším symbolům Velikonoc. V předkřesťanských kulturách měl zajíc důležitý symbolický význam. Jakožto zvíře, které je aktivní v noci a přes den spí, býval spojován s Měsícem. Jeho obydlí vyhloubené pod zemi ho spojovalo s kultem matky Země. Ve staroegyptské mytologii byl symbolem zmrtvýchvstání boha Osirise, v řecké mytologii vystupoval jako služebník bohyně Hekaté, bdící nad lidskými činy, a symbolizoval měsíční, mořskou a podsvětní sílu. V germánské mytologii pak patřil bohyni země Holdě.

Vajíčko je pak symbolem života a plodnosti.

Povídku o velikonočním králíčkovi poprvé vydal německý spisovatel Georg Franck von Frankenau (1643-1704). Tehdy velikonoční vajíčka nosila i různá jiná zvířata jako třeba lišky ve Vestfálsku, v Durynsku čáp, jinde kohout, kukačky, jeřáb, tetřev a další.

Do Spojených států přišel zajíček s vajíčky v 18. století spolu s německými přistěhovalci, mířícími do Pensylvánie. To, že si velikonočního zajíčka vymyslela americká reklama, je lež jako věž.

Velikonoční zajíc má zkrátka tradici a proč ji nedat šanci i u nás v Čechách, když je mnohem hravější a uchopitelnější, než staré křesťanské příběhy o tom, jak dívka uschne, když ji chlapec nevyšlehá po ránu pomlázkou. Vím, že příběh zmrtvýchvstání Ježíše Krista je mnohem hlubší. Z vlastní zkušenosti ale vím, že děti takto komplikovaným příběhům jen málokdy rozumí a že bychom je do určitého věku měli prostě ponechat hrám, které jejich hlavičky zbytečně nezatěžují. Takže doma nevyprávíme Elišce o Ježíši, ale o velikonočním zajíčkovi.

Dětem můžete ukrýt cokoliv – vajíčka, sladkosti, dřevěné hračky… Už samotné hledání překvapení je pro ně úžasným zážitkem!

Takže zajíčkování zdar a doufám, že se třeba někdo z Vás také připojí se svým příběhem z oslavy Velikonoc.

 

Vaše T.

Komentáře

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky