A zase to kojení

Někdy je to opravdu náročné.

Jsou chvíle, kdy mám 100 chutí přestat kojit. Chvíle, kdy mám na sobě celé noci přicuclé dítě, které mě nutí ležet v poloze, ve které se za boha nevyspím a když konečně usne a já se zkusím odkulit, okamžitě vypukne hysterický pláč.

Dokonce jsou chvíle, kdy zjišťuji, že moje bradavky mají 0 citlivost a že mám kolem dokola kousance jak od vlkodlaka.

A nejhorší je, když Vás do těch prsou dítě ještě k tomu štípe nehtíky. Drží si to prso jako kdyby mu ho chtěl někdo vzít a drtí, svírá, kroutí s nim… No co Vám budu povídat. Fakt si v tu chvíli říkám, jestli nakonec přeci jen neohřát sunar.

A pak to z ničeho nic přejde. Dítě se uklidní, já se konečně dospím a zjišťuji, že se ty probdělé noci vyplatily.

Protože… Malé zrovna rostly zoubky a pomohla jsem ji svoji přítomností ulevit od bolesti, aniž bych do ní musela cpát chemii, či dudlík. Protože měla teploty a já ji je snížila ze 40 na 37 metodou „tělo na tělo“. Protože jsme byli spolu. Říká se tomu láska.

Takže odpověď zní: NE! Na sunar prdím.

A prdím na něho už 2 roky, takže na mě občas lidi koukají jak na podivína. Děti se přece kojí maximálně do půl roka! Pak je to zbytečné. Akorát to omezuje člověka.

Omezuje Vás to? Tak jste si prostě neměli pořizovat dítě. Já vím, že to stojí občas vážně za starou belu, ale svět už hold není o Vás. Navíc mi přijde nesmyslné kupovat UM, když máte svoje. Podle lékařů máte MU poskytovat do 3 let Vašeho dítěte od doby, kdy přestanete kojit. No proč asi… Je to jen náhražka!

Kojení je nezbytná věc. Skutečně podporuje vztah mezi matkou a jejím dítětem. Uklidňuje, léčí, zvyšuje imunitu, vyrovnává psychickou nepohodu. Kojení je zkrátka parádní vynález přírody. Kolikrát jsem si s manželem říkala, co budu dělat, až to skončí?! Vždyť kojení mě i malé pomohlo už tolikrát, že to ani nespočítám.

V Africe a v různých jiných zemích, kde se děti vychovávají v souladu s přírodou – tedy přirozeně, je naprosto normální kojit děti až do jejich 3-4 let (samo-odstavení). Hodí se na záda anebo jsou po svých na pole, kde si hrají, či pomáhají rodičům (nebavíme se o extrémních podmínkách) a je to. Neodkládají se, protože je to a)nebezpečné a b)nezodpovědné. Jsou prostě ještě příliš malé na to, abychom je odtrhli, vzali jim dětství a nutili je být bez nás.

Kde se vlastně vzal ten zvyk „odřezávat“ děti od jejich maminek. Už od porodu, kdy Vám dítě seberou rovnou z dělohy a upalujou s nim do kouta, aby ho řádně vydrhli parádním chemickým koktejlem, natáhli ho do všech stran a pak ho strčili pod lampu do inkubátoru, jak kuře v líhni. Kde? Pak se divme, že máme potíže s 1. přisátím.

Máme neustále tendenci jít proti přírodě. Media nás odnaučili intuitivnímu myšlení. Já chápu, že jsme si tu nastavili systém pro přežití, který je svým způsobem nutný a velmi náročný, ale ty podmínky pro to, abychom měli možnost své děti vychovávat pořádně, tu jsou! Tak si je nenechme brát nějakými přiblblými tabulkami.

Kojte, kojte, kojte.

Uvidíte sami, že se Vám ta péče 1000x vrátí.

 

Vaše T.

 

 

 

 

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky