Jak nejlépe vybavit dětský pokoj (0-6)

Jedna z mnohých zajímavých kapitol pedagogického směru M. Montessori je věnována rozložení dětského nábytku v pokoji. Je naprosto logická a člověk si při jejím studování vyloženě klepe na čelo a přemýšlí, proč ho to vlastně nenapadlo dřív?

Totiž jde o to, že když rodiče zařizují pokoj – ať už pro miminka, či větší děti, mají tendenci ho zařizovat sice podle svého nejlepšího uvážení, ale často už při tom zapomínají na dostatečnou empatii a vlastní zdravý úsudek, který je tou dobou silně ovlivňován reklamou a společností, ve které se zrovna nachází. V budoucnu se pak proto často ukáže, jak velmi je jejich praktické uvažování vlastně nepraktické.

PŘEORGANIZUJTE SVŮJ BYT

1) Je potřeba (nejen) z dětského pokoje udělat bezpečné prostředí, kde se o dítě nebudeme muset bát. Na co ho budeme zavírat do ohrádek a postýlek mezi mříže, když mu rovnou můžeme dětský pokojík uzpůsobit na míru a napomáhat tak jeho zdravému vývoji?! Ukliďme si proto své věci, se kterými nechceme, aby si dítko hrálo jinam, někam kde bude Váš prostor a vytvořte mu ten jeho. Už nebydlíte v bytě sami. 🙂 To ale neznamená všude namontovat dětské pojistky! Prostě ty věci vezměte a dejte je jinam. Není to lehké přeorganizovat celý byt, ale do budoucna Vám to ušetří nervy, stres a hlavně budete vědět, že je Vaše dítě skutečně v bezpečí. My jsme měli v bytě jen jednu jedinou pojistku a to bylo ve skříni pod dřezem, kde máme odpadkový koš. Pojistka ale byla zbytečná, protože Eliška rychle pochopila, kam se chodí s odpadky a sama koš později začala využívat tak, jak se má. Podotýkám, že jsme tehdy žili většinu času ve služební garsonce, takže to lze i v menších prostorech.

DEJTE DÍTĚTI VOLNOST V POHYBU
2) Jsme zvyklí děti zavírat do ohrádek, aby neutíkali. Otázkou je, kam by vlastně měli utíkat? Naše dítě nikdy nikam neutíkalo, maximálně se zvedlo a šlo se přitulit k nám do ložnice anebo si šlo hrát, či si něco vzít k snědku. Podotýkám, že mi to v lecčem ulehčilo, protože vedení dítěte k samostatnosti přináší ovoce. 🙂 Pokud jsem něco např. rozbila, vysvětlila jsem malé, že má chvíli počkat a nehýbat se, dokud to neuklidím. Eliška pokaždé stála (chápala, že se stalo něco neobvyklého) a v klidu počkala, až nepořádek uklidím. Pečlivě mě mezi tím pozorovala a nasávala informace. Nemusela jsem ji během té doby nikam zavírat, aby byla v bezpečí, naopak. Navíc mi pak začala dokonce pomáhat s úklidem. Když něco rozbila ona sama, automaticky si došla pro lopatku se smetáčkem a volala na mě, abych k ní přišla. Nezavírala jsem Elišku do postýlky ani proto, aby spala a nevylézala ven pokaždé, když se vzbudí. Já naopak chci, aby vstala a došla si ke mě, když má noční můru anebo se ji chce např. čůrat – a to se v jejím současném věku děje často! Mám snad riskovat, že mi přepadne, až se pokusí postýlku přelézt? Až se zase uhodí v rozespalosti o nějakou šprušli? Pořiďte proto raději nízkou postel – stačí dát matraci rovnou na zem a hned se Vašemu dítěti bude hýbat lépe. U malých dětí je navíc prokázáno, že se mnohem lépe motoricky vyvíjejí, když mají prostor, kam lézt.

ROZDĚLTE DĚTSKÝ POKOJ NA ZÓNY

3) Při vytváření prostoru pro Vaše dítě, přemýšlejte kde ho přesně bude mít a jak ho rozložíte. Dítko by mělo samo od sebe poznat, kde je jeho postýlka, kde hrací koutek, kde se obléká/přebaluje a kde se učí. Tím se vlastně začnou vytvářet i Vaše společné rituály – po koupání se jde do pokojíku na přebalovací pult, z něho do postýlky, kde čteme pohádku a tam je pelíšek, kde se odpočívá anebo spinká. Miminko díky tomu bude klidné a spokojené stejně tak jako vy, když víte, kde co je.

POŘIĎTE NÍZKÝ NÁBYTEK
4) Nábytek stavte do výše očí Vašeho dítěte. Totéž platí i pro věšení obrazů. My dospěláci si přeci taky nevěšíme obrazy ke stropu, ne? 🙂 Díte by mělo ve svém pokoji na všechno dosáhnout. Je to jeho prostor, tudíž nedává logiku, abyste za ním neustále běhali a podávali mu věci, když si je může vzít samo. Do polic pak často nabízíme hračky, které jsou vhodné pro věkovou kategorii Vašeho dítěte. V půl roce miminka např. dáme malému dítku k posteli krabičku s kousátky a v poličkách bude mít třeba prostrkovadla, velké hrací kostky atd. Hračky vždy uspořádáváme přehledně a v akorátním množství, aby mělo díte možnost si vybrat a s hračkou si opravdu vyhrálo. Tím, že ho zahrnete hromadou hraček docílíte spíš to, že většinu hraček jen vezme do ruky a zahodí ji. Bude zmateně lézt po pokoji a nevědět kam dřív…

POVĚZTE DO HRACÍ ZÓNY ZRCADLO
5) Určitě je super, když někam do místnosti pověsíte zrcadlo a k němu buďto hrací deku anebo nějakou jinou měkkou podložku, kde si bude moci dítě hrát a pozorovat se. Děti milují zrcadla a jejich mozek ještě více. 🙂

VYTVOŘTE HRACÍ PLOCHU I V OBÝVÁKU, KOUPELNĚ A DÍLNĚ
6) Je důležité, aby Vaše dítě našlo svoje místo v každé místnosti Všeho bytu (kromě pracovny), kde chodí s Vámi, aby se cítilo součástí dění. V kuchyni je dobré umístit dětský vařič s hrníčkem, mističkou a dětským příborem… V obýváku před TV dát menší koberec a k němu poličku s pár hračkami, v dílně poskytnout pár dřívek, matiček… Zkrátka je prima, když můžete Vaše dítě v klidu zabavit, zatímco si děláte to svoje, než bude dostatečně velké na to, abyste ho zapojili do Vaší aktivity. Budete tak mít klid a nebudete se muset neustále rozčilovat a zavírat svoje dítě do ohrádky, abyste mohli jít do kuchyně. Jo a mimochodem, v kuchyni si velmi oddychnete, když začnete používat tzv. učící věž. Ale o té zase někdy příště…

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky