Hrací deka pro mrňata

Hrací deka je prima zábava, která dokáže dítě ohromit i na několik hodin. Abychom ale vybrali tu správnou, je potřeba si uvědomit, jak vlastně naše miminko vnímá svět. Kolik mu je, s čím si hraje, co ho baví a nebaví… Protože jinak se z deky stane jen další nevyužitá věc ve skříni, co stála zbytečně moc peněz.

  1. První půl rok života vidí miminko velmi omezený počet barev – černo-bílou, červenou a ke konci 6. měsíce začíná rozeznávat i zelenou barvu. Červená miminku připomíná barvu, kterou bylo obklopeno ještě v bříšku a proto ho velmi uklidňuje. Je to vlastně taková barva zrození.
  2. Teprve od půl roka miminko začíná vnímat další barvy. Modrou rozeznává až na posledním místě.
  3. Některé děti raného věku deka spíše děsí a tak se vyplatí počkat na chvíli, kdy si dítě samo řekne o hračky. Zajímají ho často spíše věci, se kterými běžně manipulujete vy sami – tužka, kniha, sklenička…
  4. Hrací deka by neměla nikdy připomínat kostým klauna. Měla by být taková, aby Vás z ní nebolely oči a cítili jste se při pohledu na ní hezky.
  5. Hrací deka se může skládat jak z přírodních materiálů, tak z umělých materiálů, které by ale měli obsahovat certifikát bezpečnosti. My jsme dostali tuhle překrásnou hrací deku z druhé ruky, ale úplnému miminku by podle mě bohatě stačila deka/kožešina s dřevěnou hrazdičkou, na kterou lze zavěsit různé barevné stužky, kaštany, mušle, vlněné kuličky atd. Také je prima v prvních měsících miminka zavěsit různé černobílé obrázky, na který budou vyobrazeny např. stíny stromů.

Naše malá Eliška se začala o hračky zajímat pořádně až od zmiňovaného 6. měsíce, tedy v době, kdy začala pást koníky. Do té doby se spíše nosila v šátku a pozorovala svět kolem sebe v bezpečí.

Hrací deku, kterou jsme pořídili, byla od známého a i když nebyla nová, posloužila naprosto báječně a všem ji mohu doporučit. Trochu se to sice vylučuje s tím, jak moc upřednostňuji přírodní hračky (představa kožešinky s dřevěnou hrazdičkou je mi sympatičtější), ale malé se deka tak líbila, že jsme ze svých nároků nakonec ustoupili.

Myslím, že nejoblíbenější hračkou na dece byla tahle kostka, se kterou si Eliška hrála prakticky každý den. Kostka ale nebyla součástí hrací deky, tu jsme dokoupili.

Deka jako taková na mě působila velmi uklidňujícím dojmem. Design dek spoléhá na jemný design, nic agresivního, co bije do očí, jak bývá v hračkářství běžné…

Jedinou nadbytečností deky pro mě byla abeceda, kterou díte jen ztěžka vnímá. Tak nějak se domnívám, že firma pouze sází na to, že maminky mají často tendenci kupovat praktické věci.. Kdyby ale místo abecedy ponechaly na dece pouze obrázky se zvířátky, vůbec by tím ničemu neuškodili. Naopak.

Doporučuji dítko s dekou pokládat co nejčastěji z zrcadlu, protože má tak ještě více podmětu ke zkoumání.

Jinak hrací deku si klidně může doma vyrobit sami. Pokud umíte se šicím strojem anebo máte po ruce kožešinu, stačí už pořídit jen zmiňovanou dřevěnou hrazdičku a na ní přivázat pentličky, mušličky, dřevěné korálky… Fantazii se meze nekladou.

 

T.

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky