Domácnost bez odpadu

Naprosto chápu, že Vám nejspíš slovní spojení Zero Waste leze na nervy. Skoro každý na tohle téma točí videa na youtube a při tom to nedělá vůbec proto, že by ho redukce odpadu skutečně zajímala, ale pro sledovanost kanálu. Nicméně mi přijde prima, že je moderní chránit naši Zemi a tak hodlám trend domácnosti bez odpadu podpořit a přispět Vám i já svým příběhem, jak jsem začala každou věc 2x obracet v ruce, než ji zakoupím domů.

Je to strašně jednoduché. Jednoho dne jsem se přidala do skupiny Non toxic na Facebooku a po nějakém čase samostudia jsem pochopila, že budu muset více dbát na složení naši kosmetiky, protože jinak budu stále trpět na dyshidrotický ekzém. Do té doby jsem byla živa převážně na kortikoidech, které mi maximálně narušili imunitu, protože se nejedná o lék příčiny, nýbrž o dočasnou „záplatu“.

No a jak jsem tak postupně měnila běžně dostupnou kosmetiku s čistícími prostředky za netoxickou alternativu, docházelo mi, jakej sysel jsem vlastně donedávna byla a že jsem mnoho věcí ani nestihla vypotřebovat. Dnes už mám jen to nejnutnější a bohatě si vystačím.

Od hygieny přes úklid jsem postoupila ještě dále. Začala jsem se zajímat z čeho jíme, pijeme, Z plastových boxů jsem např. přešla na sklo a nerez. Lahve na pití jsem zakoupila také nerezové a pokud máme doma něco z plastu, trvám si na tom, aby byl BPA free.

A pak jsme se přestěhovali do domečku, kde jsme začali třídit odpad a založili si kompost. U nás na vsi si paní starostka potrpí na třídění odpadu, takže máme snad na všechny druhu popelnic, které existují. To je velmi příjemné, protože jsem na to byla zvyklá i v Anglii a ve Švédsku. Nicméně jsem si nikdy neuvědomila tak jako teď, kolik toho odpadu vlastně vyprodukujeme.

U nás se v důsledku třídění odpadu vyváží popelnice jen 1x za měsíc. Když popeláři vynášejí popelnici na směsný odpad je plná maximálně do půlky – ani to ne. Ale papír a plast je na tom horší. Papíru máme hodně, protože jsem zvyklá objednávat dost věcí přes internet. Ten sami zužitkujeme, takže to není tak hrozné, i když si sama někdy klepu na čelo, proč mi někdo posílá věc velikou 10x10cm v krabici, která je velká asi jako půlka mého těla. Lesy tím trpí, já vím, ale to asi nikdy tolik neovlivním, dokud se nad balením zboží nezamyslí i vybrané e-shopy a já bohužel některé ěvci prostě potřebuji objednávat přes internet, když žiji na vesnici a nemám řidičák ani auto. Ale ten plast? To je masakr!

Takže jsem začala dbát na to, abychom nekupovali balenou zeleninu. Šunku se sýrem bereme pouze na váhu a do vlastních boxů. Šunku jsem ale začala vařit domácí, takže té se to týká zase o něco méně.

No a celkově si dávám pozor na to, abych plasty nejen v domácnosti omezila, protože samotná recyklace je až poslední možnost volby. Jsem strašně moc ráda, že přírodu nezatěžuji také dětskými plínkami, vložkami atd. Že doma poctivě látkujeme a na dovolených používáme jen NT rozložitelné papírovky. Neumím si totiž představit, o kolik by stoupl odpad v naší domácnosti, kdybych Elišku balila do běžně dostupných plínek.

Skvělá kniha o redukci odpadu je podle mě „Domácnost bez odpadu“ Od Bey Johnsové. Koupila jsem si ji v jednom e-shopu, když jsem si objednávala kompostovatelné houbičky na mytí nádobí a musím říci, že je mi velkou inspirací.

Autorka v knize vypráví o své cestě, kdy se z ní v jednu chvíli stal doslova ekofašista a snaží se lidem vysvětlit, že nic nemá jeden úhled pohledu a že kompromis je jediné správné řešení v životě. Záleží je na Vás, v čem se rozhodnete ustoupit a v čem nikoli. Asi proto je mi tato kniha tolik blízká. Je tam mnoho rad, nápadů a příkladů ze kterých si můžete sestavit vlastní systém redukce odpadu na míru a to je přesně to, čeho se snažím docílit. Kromě toho mi kniha pomohla vyrovnat se s otázkou, co mám dělat, když neustále od lidí dostávám nepotřebné věci, které nechci.

Myslím, že redukování odpadu v domácnosti není jen o tom, že začnete přemýšlet, jestli skutečně využíváte veškerý obsah své domácnosti, ale že tak nějak celkově prozřete a chcete žít vědomě. Z počátku se asi nikdo nevyhne určitým extrémům, než si člověk uvědomí, že všechno se vším souvisí. Je to ovšem nezbytný krok ke své vlastní spokojenosti.

A protože i já si procházím různými obdobími a neustále rostu – vyvíjím se, tak bych ráda ve psaní o Zero Waste pokračovala i v budoucnu. Myslím, že je přínosné dělit se o zajímavé zkušenosti a proto prosím, abyste se i vy nebáli promluvit o tom, jak vlastně žijete, či nežijete.

Takže Zero Waste zdar a nebuďte tak naštvaní, je to vážně super trend, když se správně uchopí! Akorát doufám, že to nezůstane jen u trendu a že v rámci toho všeho „humbuku“ okolo plastových brček, co zabíjejí velryby, lidé uvidí i pravý smysl starostí o naši Zemi.

 

Vaše T.

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky