Dnešní…

„Je nasáklá pohybem celého světa, je kouzlem a předmětem – lapačem světla.“ Lioness

 

Probudila jsem se děsně pozdě. Myslím, že je asi jedna hodina odpoledne, ale přesto se mi pořád nechce z postele. Eliška objímá svoji panenku a chumlá se ke mě pod peřinu. Blondýn tiše oddechuje – copak se mu asi zdá?

Polovina krabic už je vybalená, prádlo roztříděné a já přemýšlím o tom, co budu dneska asi dělat.

Nejspíš uklidím slepičkám domek, nanesu uhlí, umeju nádobí ze včera… Anebo taky ne. Třeba se budu ještě dobrou hodinu válet.

Paprsky slunce prosvítají skrze žaluzie a po noze mi leze mravenec. Skoro jsem si odvykla na hmyz a to nám ve Švédsku uprostřed města chodily srnky po zahradě.

Stýská se mi po těch čtyřhodinových západech slunce u naši pláže. Měli jsme tam s Blondýnem jedno místečko, kde jsem strašně ráda krmila racky.

Už se probouzí. Oba dva.

Miluju ten pocit přivinutí, když mi Blondýn vrní do ucha a malá se na nás bezstarostně usmívá. Taková malá velká rodinná idylka.

K snídani pohladím kočku a dám si banánovou granolu, zatímco se Eliška futruje manželovým chlebem.

Další pusa na tvář.

Tak nevim… Zasloužím si tahle rána vůbec? Zasloužím si být takhle šťastná?

 

 

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky