Blondýn aneb za všechno může auto-dráha

Často se mě ptáte, jak a kde jsem se seznámila s mým manželem a tak jsem se rozhodla, že vám o tom konečně napíši.
Blondýn – tak jak ho tu často nazývám, byl člověk, se kterým bych si nikdy nedokázala ještě před pár lety představit společný život. Seznámili jsme se, když mi bylo 15 let skrze mého otce na auto-modelářském kroužku a jelikož byl o 5 roků starší, než já, moc jsme si nerozuměli. On si užíval plnými doušky vysokoškolský život v nesmrtelném vztahu a já jsem se trápila na střední algebrou a snažila se pochopit k čemu je vlastně život – jooo puberta je zlá věc…
Abych pravdu řekla, nikdy jsem Blondýna moc nechápala a bylo jedno, jestli mi bylo 15 anebo 18 let. Pro mě to byl vždycky hroznej šašek. Můj táta ho sice měl rád, ale já jeho společnost na závodech i přes jejich kamarádství nevyhledávala.

Ve dvaceti jsem byla požádána o ruku a řekla jsem ano. A zatímco jsem plánovala svatbu, Blondýn naopak zjistil, že jeho dosavadní vztah nebyl tak nesmrtelný, jak se domníval a začal život brát o něco vážněji. Tehdy jsme se spolu asi začali trochu více bavit, ovšem s jistou dávkou skepticismu.
Ten se projevil zejména ve chvíli, kdy pro mě jednoho krásného dne nezbylo místo v autě při cestě na auto-modelářské závody a byla jsem proto nucena se vrtnout k Blondýnovi do druhého vozu.
Představa, že strávím dvě a půl hodiny sama v autě s někým, kdo má naprosto trapný humor, věčně komentuje věci, do kterých mu nic není a když se napije, tak pokaždé tančí nahý na ABBU, se mi příčila. Já se totiž tak dlouho přetvařovat neumím a celkem jsem se bála toho, že budu kousavá a nepříjemná… Ale mé obavy se rozplynuly nečekaně rychle a já zjistila, že Blondýn je úplně jiný člověk, než na kterého jsem byla zvyklá z auto-dráhy. A co víc, že spolu máme ve skutečnosti dost společného. Z blondýna a mě se proto stali dobří přátelé.

O dva roky později jsem se rozešla se svým snoubencem. Nedokázal si mě vzít k vůli své matce, protože mě neměla ráda a já pochopila, že takový vztah nechci. V té době jsem se zrovna začala opět věnovat tanci na profesionálnější úrovni, abych zahnala chmury, zatím co Blondýn vycestoval za prací do Anglie. Nebudu lhát, bylo mi po něm smutno a tak mě na výsost potěšilo, když mi z ničeho nic zavolal, že je na pár dnů v Čechách a chtěl by mě vidět.
S Blondýnem jsme rádi chodívali na kešky a celkově jsme měli v oblibě výlety, takže jsme se rozhodli, že si někam vyrazíme na motorce. Původně se mělo jednat pouze o jeden den, maximálně noc, ale vyšly z toho čtyři dny.

V noci jsme spali pod širákem a pozorovali perseidy na Kokořínsku. Rána jsme většinou trávili v cukrárně a odpoledne jsme se jen tak projížděli po hezkých památkách. Dojeli jsme až do překrásných Drážďan a dokonce mě Blondýn stihl vzít k sobě na chatu, kde mě učil na fichtlovi a kde mě seznámil se svojí rodinou.
Myslím, že jeho rodině už to bylo tehdy jasné, že spolu asi skončíme, zejména jeho babičce, ale my dva jsme trochu pomalejší. Nám to všechno teprve docházelo, obzvláště po té, co se Blondýn vrátil zpět do Anglie.
Jestli jsem se  bála, že nadále zůstaneme jen přáteli? Tak trochu, ale doufala jsem, až se vrátí na svatbu své sestry, tak si situaci lépe vyjasníme a třeba nakonec zjistím, že mě má Blondýn taky rád.
A taky, že měl… Řekl mi to ještě ten den, co jsem ho vyzvedávala na letišti, když přijel na onu svatby své sestry a pak mě pozval na rande do Itálie.

V Itálii jsme spolu strávili asi 5 dnů. Navštívili jsme Cestou Orlí hnízdo, snídali v horách, koupali se u moře, vylezli na šikmou věž v Pise, snědli hromadu zmrzliny a těstovin a dokonce jsme stihli i Florencii. No řeknu vám, že takové rande jsem asi nikdy v životě nezažila a myslím si, že mi ho může leckdo závidět, protože který chlap jen tak pozve slečnu na rande do Itálie?
A pak přišla ta smutná část, odlet Blondýna. Skoro půl roku jsme spolu trávili zejména po skypu. Lítal do Čech, jak jen mohl, ale pořád nám to nestačilo. Každé další odloučení se nám zdálo bolestnější a bolestnější a tak si mě Blondýn nastěhoval k sobě do Anglie, kde jsme zcestavali každičký kout Wallesu.

Nějaký čas jsme pak dokonce pobývali i ve Švédsku, ale Blondýnovi se stýskalo po rodině a tak jsme se vrátili domů, založili rodinu, vzali se a koupili si domek u Kolína.

Abych pravdu řekla, neměla jsem to v životě vždycky jednoduchý a tak jsem ani nevěřila, že dokážu být ještě někdy tak šťastná, jako jsem teď.

Blondýn je to nejkrásnější, co mě s Eliškou potkalo a já pevně doufám, že se brzy rozrosteme o více členů naši spokojené rodinky.

T.

Komentáře

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky