Slavnosti Beltain – lásky čas!

Kdy a jak jsem se dostala k pohanským svátkům? Inu, když mi bylo 15 let, seznámila jsem se s dcerou naší paní učitelky na ZŠ, která mě učila hudební výchovu. Ona dcera ji totiž sem tam vypomáhala a jelikož to byla vážně prima holka, skamarádili jsme se rychle.

Jednoho dne mě vzala do čajovny, která dnes už neexistuje. Jmenovala se duhová a scházeli se tam často lidé, kteří jezdili na larpy a dřevárny. Já tomu nijak zvláště nepodlehla, až na akci, které říkali Beltain.

Každý rok jsem s touhle tlupou podivínů vyšlapávala Zbraslavskou závist, abychom si postavili stany na louce, kde jsme pak tančili v rytmu bubínků, fléten a houslí, pletli si věnce, plivali oheň a hodovali, co hrdlo ráčí. A věřte nebo ne, zážitek to byl vždycky velký a krásný!

Představte si 2 veliké ohně uprostřed louky. 1 byl mužský a 2. byl ženský. Mužský představoval tmu a ženský světlo.
Mezi nimi se o půlnoci vztyčovala bříza (májka), ozdobená barevnými stuhami jako symbol oslavy plodnosti, růstu a života. Půlnoc znamenala přelom mezi temnotou a světlem, odchod temné poloviny roku a příchod světlé. Májka byla také spojením mezi Nebem a Zemí.

V ohních byli páleni slamění panáci od Samhaimu,protože už nebyli potřeba. Pálili se na znamení konce temných časů – konec zimy. Muži a ženy pálili u svých ohňů vše staré a nečisté, co se nashromáždilo během zimy a přijímali novou sílu na nadcházející období.

Jednou jsem dokonce byla svědkem pohanské svatby. Dva lidé, co se měli rádi, se brali v krásných lněných šatech, stříleli ohnivé šípy skrze kruhy s libovali si věrnost do konce lásky. Ta láska je samozřejmě už ta tam, ale i tak mi to přišlo nesmírně romantické. Sama jsem si pak takovou pěknou svatbu plánovala – než jsem vyrostla, dospěla a měla tu svoji vlastní pohádku.

Mimochodem… Děti zplozené o beltainové noci bývají prý velmi šťastné!

Čas ale ubíhal a já na Závist přestala jezdit – přestali mi vyhovovat lidé, kteří se tam scházeli… Ale i tak mi slavnost zůstala v srdci a každý rok i nadále slavím svátek příchodu jara, kdy se klaním přírodě a obdivuji, jak se všechno miluje.

Víte, líbí se mi uctívat přírodu. Líbí se mi uctívat přírodní jevy jako je jarní slunvrat a pohanské božstvo mi (velmi) vzdáleně připomíná to Egyptské, kdy si lidé vážili všeho, čeho měli i neměli dostatek a kdy pro všechno potřebovali jasné vysvětlení.

Samozřejmě nejsem nějaký ortodoxní věřící, ale mám ráda legendy, mýty a pohádky, které mají duši a Keltská kultura pro mě má svým způsobem kouzlol. Záleží akorát na tom, co si z toho všeho člověk v dnešní době odnese. 🙂

 

T.

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky