Čekáme druhé!

Teď už to můžu konečně vykřičet i tady. I když svým blízkým už jsem to řekla dávno. Prakticky hned, jak mi na těhotenském testu vyskočily 2 čárky. Nečekala jsem do II.trimestru jako většina žen, protože mi to přišlo hloupé.

Nikdy jsem se totiž neřídila tím, že je lepší počítat s nejhorším a pro jistotu se netěšit vůbec. Myslím si, že je to ve výsledku mnohem více nebezpečné a zdraví škodlivé. Podle mě má myšlenka obrovskou sílu, tudíž je třeba živit i to dobré.
Jasně, mohla jsem nečekaně potratit, ale to můžu po celou dobu těhotenství a dokonce se může pokazit samotný porod. A jestli se nám nedej bože něco takového stane, tak se to prostě stane a už to neovlivním. Do té doby si ale hodlám své těhotenství užívat stejně tak, jako tomu bylo s Eliškou.

Už si pomalu rozmýšlím jak bych chtěla, aby můj nastávající porod probíhal a jestli si zaplatím porodní asistentku či dulu.
Pravděpodobně zvolím porodní asistentku a budu rodit opět v Neratovicích. Možná budu rodit ambulantně? To vše musím s PA řádně prodiskutovat. Nechci si totiž jít slepě za něčím jen proto, že žijeme poněkud alternativně.

Jedním jsem si ale jistá. Určitě už si budu více stát za svým a pokud nebudu s nějakým lékařem spokojená, budu na jeho změně trvat. Ne jako posledně, aby mě pak nějaké tele špatně zašilo a mě hrozila revize jizvy.

A taky si zaplatím opět nadstandardní služby, protože mít u sebe po celou dobu manžela v prostředí, kde mám klid a soukromí, pro mě bylo to nejvíc uzdravující, co jsem si mohla po porodu přát. 🙂 S malou jsme tehdy i spinkali v posteli. Byla tak sladká!
Už se těším na ty malé prstíčky. Bude mít vlásky? A bude to kluk anebo holka?

Asi bychom raději holčičku, ale vybrali jsme jméno i pro kluka. Blondýnovy rodiče sice remcali, že jsme odmítli pokračovat v tradici jména Vašek, které se do teď dělilo už po 13. generaci, ale jednou ta změna přijít musela.

Stejně je ale ve výsledku jedno, co to bude a jak se to bude jmenovat. Hlavně, aby to bylo zdravé a já se z té obrovské životní změny hned nezbláznila. Mít dvě děti je prý z počátku pořádný záhul. Pak už jich prý člověk může mít i pět, ale ten skok z jednoho na druhé bývá prý nejsložitější.

Tak uvidíme. Zase je to výzva. 🙂

 

O mně

Jmenuji se Terka, je mi 25 let a pocházím z Prahy.

Tančím zouk, miluji vaření a ráda píšu tužkami s kulatým hrotem.

Můj nejhezčí den v životě byl, když jsme spolu s Blondýnem poprvé vyrazili do města Conwy a procházeli se po hradbách.

Bojím se škvorů a nesnáším kyselé okurky.

Blogerky